Představuji si, jak nádherná Brigita, poté co magistrát v Lyonu milosrdně poslal na věčnost dvě slonice nemocné tuberkulózou, na protest přijíždí vlakem do Moskvy. Vědoma si neomluvitelné uhlíkové stopy způsobené letadlem vystupuje na центра́льнoм вокза́лe „Белорусский“. Pózuje na rudém koberci vítána chlebem a solí z rukou krásných Rusek oblečených v elegantních hřejivých bavlněných kožíšcích a ušankách z recyklovaných PET lahví. Bojovnice za práva zvířat je konečně v zemi zaslíbené. Tam, kde už včera, co teprve dnes, chrání životní prostředí, zvláště pak po staletí pečují o činčily, norky, soboly, polární lišky a jinou zvěř!
Mocný Gérard je konečně taky ve svém druhém domově volbou. V zemi, kterou nazývá „velikou demokracií“. Tady nemusí platit ani ty nízké ruské třináctiprocentní daně. Tady se za komodity a nemovitosti platí hezky z ručky do ručky, žádné stopy pro berňák. Žádné účty, žádné faktury a daně! Nemohu zapomenout na srdečnou atmosféru v Soči zprostředkovanou televizními kamerami: filmový excentrický démon Rasputin přijímá z rukou cvičeného rozvědčíka sovětské tajné policie ruský pas! Mé oči nezůstaly suché.
Přála bych si, aby má veselá tříkrálová loď na konci týdne neztroskotala. Poté, co se na svou plavbu do hradního přístavu vydá vítězný pan Miloš. Letem Gripenem z Bamberku, pak po D47, jen tak nalehko s kufříky s olovem a ruskými deblokovanými dluhy, střihne to přes Most s veselým pozdravem hnoji a nám všem!