Jistota desetinásobku! Přízračný reklamní slogan ryze české cesty privatizace, mé Velké Kupónové Naivity z devadesátých let. Pirát z Prahy rychle a zručně obral o iluze všechny, kteří se s ním zapletli. Za svůj nulový peněžní vklad jsem dostala nulu desetinásobnou, zato úplně jistou. Mé peníze jsou na Bahamách, kde má lupič bezpečně zakotveny zase své jistoty. Od té doby s trochou podezření sleduji, v jakých souvislostech slovo jistota používám nebo slyším já sama.
O tom, co bývaly moje jistoty, mne poprvé jasně a přesvědčivě poučili na pracovním úřadě u přepážky pro nezaměstnané, písmeno F až J. O další dávku jistot jsem přišla u rozvodového soudu a vzápětí na to na třetí interně ve fakultní nemocnici.
Slyším o jistých a zaručených vkladech v bankách a penzijních fondech (ovšem těch, které tentokrát zcela jistě nezkrachují). Zaštiťují se jí, když mi chtějí prodat pojistné produkty všeho druhu. Ve vlaku nechtěně poslouchám telefonní hovor sousedky na vedlejším sedadle, která mluví o zajištění, dokonce životním. Tak dlouho a nadšeně až mi dojde, že s kamarádkou mluví o svém manželovi.
Přemítám o tom, jaké by měly být moje životní jistoty, které by mi nemohl nikdo vzít a já se s nimi cítila v bezpečí. Držím se hodně při zemi a hledám, kde leží hranice mého jistého. Jen úplné minimum, které by mi umožnilo přežít. „Nepotřebovala bych skoro nic. Jen místnost, ve které by bylo v zimě teplo, v létě chladno a jedno jídlo a dostatek vody na každý den. Pak bych se cítila jistě“, říkám si, zatímco Lucifer doširoka otevírá dveře mé nové cely na Borech.
