Když spí, vypadají všechny stejně zranitelně. Děti: skrčené nebo natažené, s povolenými tvářeni, rozcuchanými vlasy a rozhozenýma rukama. Co ale dělají po setmění děti prchající před terorem z válečné Sýrie? Kde spí?
Magnus Wennman, vítěz dvou cen World Press Photo a čtyřnásobný švédský fotograf roku, letos potkal v uprchlických táborech tisíce dětí na útěku. Musely opustit své přátele, domov i své postele. Jejich fotografické příběhy nemají jasné konce. Válka v Sýrii trvá už téměř pět let a ze země vyhnala nejméně dva miliony dětí. Děti ukázaly Magnusovi místa, na kterých spí teď, když zmizelo všechno, co bylo dříve. Dovolily mu, aby si je vyfotil.
Snímky na Wennmanověvýstavě Kde spí děti jsou instalovány do kruhu. Návštěvník vejde a ocitne se v přítmí, přímo mezi spícími dětmi. Obklopen jejich těly a zaskočen situací, ve které se ocitly.
Opsala jsem několik dětských příběhů pod fotografiemi:
Ahmed, 6 let, Horgos, Srbsko. Ahmed usnul v trávě až po půlnoci. Kolem něj seděli dospělí a plánovali, jak se dostanou do Maďarska bez registrace na úřadech. Je mu šest let a na dlouhé cestě, kterou jeho rodina ušla pěšky, má jen svou tašku. „Je statečný a pláče jen někdy večer“, říká strýc, který se o něho stará, protože Ahmedův otec zemřel v severní Sýrii.
Abdullah 5 let, Bělehrad. Spal dva dny před hlavním nádražím v Bělehradě. Jeho sestra umřela v jejich domě v Dará. „Je stále v šoku a každou noc má noční můry,“ říká jeho máma. Abdulah je unavený a necítí se dobře. Trpí onemocněním krve, ale jeho matka nemá peníze na léky.
Raila, 7 let a Rahaf, 13 let, Beirut, Libanon. Bydlí na ulici v Beirutu. Uprchli z Damašku poté, co jejich matku a bratra zabil granát. Už více než rok spí se svým otcem na chodníku na kartonech. Leží vždy blízko sebe.
Amir, 20 měsíců, uprchlický tábor Zahle Fayda. Narodil se na útěku. Jeho máma si myslí, že se mu v žaludku usadilo trauma. Amir nemá žádné hračky. Ve stanech, ve kterých bydlí, si hraje s tím, co najde. „Často se směje, ale nemluví“, říká jeho máma.
Po výstavě jsem šla do designové muzejní kavárny. Pila jsem UTZ kávu s biomlékem a přikusovala eko skořicového šneka. Na toaletě jsem si utřela obličej a mokré ruce do bílého bavlněného ručníku na jednorázové použití. Moje zasažená soucitná část chtěla plakat. Ta druhá, sebezáchovná, vzpomínala na velkou, čistou a bezpečnou postel. Na koupelnu, ledničku a květiny na balkoně. Pod oknem vyplouvaly na moře a dále do Finska obří lodě Birka Line. Za alkoholem bez daní, zato s velkými naftovými motory.
Mohly to být moje děti. Mohli by to být moji budoucí vnuci. Když děti spí, vypadají jedno jako druhé.
Výstava „Kde spí děti“ vznikla ve spolupráci Fotografiska for Life, fotografa Magnuse Wennmana a švédského deníku Aftonbladet #ViHjälper. Je k vidění v muzeu fotografie Fotografiska ve Stockholmu od 30. září 2015 do 24. ledna 2016.
http://fotografiska.eu/en/utstallningar/utstallning/dar-barnen-sover/