Mys Finnis Terrae – konec země, je nejzápadnější výběžek španělského Costa del Morte, Pobřeží smrti, kde Atlantik svými bouřemi trápil a ničil námořníky. Až do 12. října 1492 byl pokládán za konec civilizovaného světa. Pak Kolumbova výprava dorazila ke břehům toho, co Cristóbal pokládal na Cipang, čínské císařství po souši dříve navštívené Markem Polem. Objevení nového kontinentu znamenalo dočasný konec slávy Finisterry, kterou oživili novodobí svatojakubští poutníci. Pokud dojdou do Santiaga de Compostela v severním Španělsku a ještě mají čas a sílu, vydávají se dalších 100 kilometrů na západ na konec země, kde symbolicky zakončí cestu.
Měli by se rituálně omýt v ledovém Atlantiku, na Playa de Langustos posbírat svatojakubské mušle jako od středověku používané znamení, že byli na pouti a spálit na Cabo něco ze svého oblečení. Pak počkat s lahví vína, sýrem a olivami na západ Slunce, obdivovat moře, které viděno shora ze skály kopíruje oblé zakřivení země a rozloučit se s poutí a poutníky.
Na konec světa dorazilo v roce 1466 také mírové poselstvo českého krále Jiříka z Poděbrad, které vedl Lev z Rožmitálu. Počasí na Cape Finisterre je většinou deštivé, ale malé zázraky se dějí. Najednou se obloha protrhla, mlha se rozplynula a na konci světa jsem uviděla milník. Sice ho tady nezanechal přímo český Lev, ale přesto vysušil a zahřál mou idealistickou duši. Stojí na něm příhodně: Que la paz Preva ezca en La Tierra. Ať na světě zavládne mír.
