Má modrá banka pro mne pracuje již více než deset let. Za privilegium, že nemám peníze nedůstojně ve slamníku, ale bezpečně uloženy, platím 96 Kč měsíčně, 1 152 korun ročně a za 10 let jsem zaplatila již 11 520 korun. Pro velkou spokojenost jsem si u svého ústavu pořídila také účet podnikatelský, když jsem se stala OSVČ. Za pět let jsem blankytu zaplatila za vedení tohoto účtu 6 900 Kč. Poplatky za příchozí a odchozí platby, výpisy z účtů a výběry z bankomatů nepočítám. K účtům jsem si nyní, pozdě ale přece, pořídila kalkulačku a mozek a spočítala jsem si, co platím a co za to dostávám! Abych nebyla nespravedlivá – azuroví mi čtvrtletně připisují úroky. Obvykle to číslo vypadá nějak jako 0.36 Kč, v tučnějších čtvrtletích i 0,95 Kč.
Z tiskové zprávy jsem se dozvěděla, že blue banka bezezbytku naplňuje svůj reklamní slogan Pro bohatší život. Pro sebe úspěšně hospodaří a nám věrným klientům poskytuje takové služby, že za rok 2011 vykázala čistý zisk 11,2 miliardy korun, v 1. čtvrtletí 2012 zisk 4 miliardy s meziročním nárůstem + 6 %. Takový bohatý bankovní život mne fakt potěšil a chtěla jsem ho, samozřejmě na úrovni své finanční kategorie, nepatrně sdílet.
Napsala jsem proto na mail podnety.klientu. Že vím, že prosperují a že jsem se dočetla a doslechla, že zahraniční banky od svých klientů nechtějí poplatky za vedení účtů, popř. klienti platí jen za vedení jednoho účtu, i když jich mají u ústavu několik. A požádala jsem, zda by mi mohli dát nějakou výhodnější nabídku. Modří velmi slušně odpověděli, že při vší snaze nemohou nic moc dělat. Ale přece jen mi nabídli, že mi změní typ běžného účtu na nižší, který stojí měsíčně 50 Kč namísto 96 Kč. Budu ovšem platit 6 korun za každý výběru z bankomatu. Přesně řečeno – dva výběry (oproti současným pěti) budu mít zdarma a tak, pokud si všechny peníze vyberu najednou a doma je uložím do slamníku, teoreticky bych mohla ušetřit 28 korun měsíčně!
Rozumím tomu. Banka je moudrá a opatrná. Ve skutečnosti musí, jako my všichni, šetřit a šetřit. Navíc má ještě vyživovací povinnosti ke své nemocné bankovní mamince sídlící v daleké západní zemi, které se zřejmě někdy utrhne ruka na finančních trzích. Dovedu se do toho vcítit! Vím, jak kapitálově nepřiměřeně se někdy chová moje maminka, které je 85 let a díky strmým valorizacím její důchod dokonce o pár centimetrů přesahuje laťku životního minima. Nechci si ani představovat, jak vystavuje svou likviditu nezodpovědnému hazardu v supermarketu v oddělení kuřecích čtvrtek!
Ale jsem pozitivní a přebírám zodpovědnost léčivou sebereflexí! Pochopila jsem podstatu své omylné volby peněžního ústavu. Nebyl to blankyt pláště Naší Paní, ani azurový příslib milostiplného léta těhotného sklizní, ale modrý klotový plášť českého loupežníka, který chudým bere a bohatým dává.