Demonstrace se účastnili i poslanci parlamentních stran Tomio Okamura (Úsvit) a Jana Černochová (ODS). Ta řekla, že „odmítá floskule o politické korektnosti a nebojí se nazývat věci pravými jmény“. Bylo to pro mne dost silné kafe, protože oba zákonodárci složili poslanecký slib, že budou zachovávat věrnost Ústavě a zákonům naší republiky. Kdyby byli na manifestaci „Nechceme islamismus a džihád“ nebo „Konec násilným projevům šaríi v Česku“, bylo by mi to jasné.
Napsala jsem proto paní poslankyni mail:
Dobrý den paní poslankyně,
seznámila jsem se s několika vašimi vystoupeními v médiích na téma islám a islamismus. Pochopila jsem, že máte obavy z radikálních tendencí českých muslimů, bojíte se islámského extremismu a možných změn v české legislativě promítnutím prvků práva šaría. Vystoupila jste také na demonstraci Islám v ČR nechceme.
Chápu, že ve vašem pojetí je hrozba islámu a islamismu velmi vážná. Protože náboženská svoboda je v České republice legislativně zakotvena v Ústavě a v Listině základních práv a svobod, chci se vás zeptat, zda jako poslankyně a zákonodárkyně připravujete nějakou legislativní iniciativu, která by Ústavu a Listinu změnila, nebo chystáte jiná opatření. Děkuji vám za odpověď.
Paní poslankyně mi obratem odpověděla:
Domnívám se, že stávající právní rámec je dostačující a netřeba jej jakkoliv měnit. Extrémní prvky islámu, právo šaría a vedení džihádu jsou mimo náš zákon postaveny již dnes. Jde jen o to, aby bylo důsledně dbáno o dodržování stávající legislativy, kontrolu a sankcionování případných trestných činů ze strany náboženských radikálů. Považuji za důležité o tomto veřejně vést diskusi, neboť přestože se nám v tuto chvíli nebezpečí islamismu může jevit jako zanedbatelné, z veřejně dostupných informací je zjevné, že např. právo šaría je praktikováno i v naší zemi, a to latentně například v některých muslimských rodinách.
Chtěla bych zdůraznit, že můj postoj není o potlačování svobody náboženského vyznání. Tento základní princip naší civilizace je pro mě nezpochybnitelný. Jde mi jen o to, aby se naše společnost bránila nenávistným projevům jakéhokoliv náboženství, projevům, které jsou neslučitelné s naším právem a s našimi kulturně-společenskými principy. Domnívám se totiž, že pokud se proti těmto projevům nebudeme vymezovat, může to přinést záhubu demokracie a naší společnosti. S pozdravem, Mgr. Jana Černochová
Sama sebe se ptám, kde končí vymezování se, nazývání věcí pravými jmény a otevírání diskusí? Kde začíná zpochybňování ústavně zaručené svobody vyznání a trestný čin? Za ten se u nás považuje veřejné podněcování nenávisti k národu, rase, etniku, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob. Čím jiným než vyvoláváním nenávisti jsou výzvy k postavení islámu na roveň nacismu? Jaká podezření mají vzbudit vágní a nedoložené odkazy na nebezpečnost islámu v České republice, protože:“ …právo šaría je praktikováno i v naší zemi, a to latentně například v některých muslimských rodinách“?
Domnívám se, že cílem diskuse a vymezování se je objevit něco nového. Myslím si, že demonstrace proti náboženskému vyznání jejich organizátoři svolávají především proto, aby zvyšovali napětí a probouzeli zášť. Zrovna teď k islámu a jeho vyznavačům. Zahrávat si s nevraživostí, rozdělovat nás na my a oni nebo vylučovat a vyhánět druhé, je adrenalinové, jednoduché a nebezpečné. Stačí se podívat do učebnice dějepisu. Od nenávisti je jen malý krok k násilí. Naši rodiče a prarodiče s tím mají bohaté zkušenosti, aspoň ti moji ano.