Do Náměšti jsem jela malým lokálním vlakem. Byl přecpaný jinými účastníky festivalu, batohy, spacáky a kytarami. Říkalo se, že festival je zakázaný a že asi nebude. Vystoupili jsme na malém nádraží, kde už stál a čekal kordon příslušníků SNB se psy. Vlak odjel a soudruzi nás začali z nádraží vyhánět. Utíkala jsem se skupinou lidí, nevím kudy. Příslušní uniformovaní nás honili se psy. Strašně jsem se jich bála, jak štěkali, běhali, doráželi na lidi.
Dostala jsem několikrát pendrekem přes záda a do hlavy. Probrala jsem se na poli, měla jsem rozbité brýle a neměla batoh se všemi svými věcmi. Slyšela jsem stále štěkat psy. Naštěstí jsem narazila na les, kde jsem se mohla schovat. Aspoň jsem si myslela, že to les byl. Mám totiž na levém oku 10 a pravém 5 dioptrií a bez brýlí vidím na dálku jen něco málo více než světlo a tmu. Schovala jsem se do lesní prohlubně a usnula jsem. Ráno mě probudily nějaké babičky, které jely na kolech kolem a myslely si, že jsem opilá. Ležela jsem totiž v příkopu u silnice v aleji stromů.
Zachránili mě jiní účastníci náměšťského „festivalu“, kteří jako zázrakem našli můj odhozený batoh, odpoledne mě dovedli na nádraží a pomohli mi koupit si jízdenku zpět domů.
Teď, čtyřicet let poté, při psaní blogu čtu přílohu Lidových novin a ve sloupku Prach a broky Jiřího Peňáse narazím na jedinečnou zprávu: „Padl návrh, aby se v Praze a třeba i v dalších městech konala obdoba známého býčího běhu v Pamploně. Mělo by to pozitivní efekt na mentální zdraví populace, míní psychologové. Průměrný Čech je frustrovaný, ale nevýbojný, slabošský a nevybitý, takže má sklony vylévat si to na slabších. Kdyby jednou za čas musel prokázat kuráž tím, že by běžel před rozzuřeným dobytkem, přičemž by se na to dívaly ženy, před nimiž by se nechtěl shodit, moc by mu to prospělo.“
To se nám to na Hané konečně čistí Krásný vzduch! http://www.youtube.com/watch?v=82wvAk3kHOI
Běh s býky v Náměšti. Slavnost začíná již na nádraží. 14. 7. 2013