Jakého hlubokého archetypu se matka vlasti dotkla! Rezonuje ve mně s bolestí a křivdou Malé mořské víly transponované do české kotliny před více než sto lety v libretu mé nejoblíbenější opery Rusalka. Supernegativní postava cizí kněžny (patrně sudetská Němka), se špatnou povahou umocněnou romantickou hudbou, ukradla mi prince a ještě jí k tomu hráli Květiny bílé po cestě …
A pak Šašek a královna! Přivandrovalá povýšená královna Chantal taky neumí čééésky, jak jí oprávněně vyčítá její šašek! Záznam z geniálního divadelního představení Šaška a královny, ze kterého mne dnes mrazí: http://www.youtube.com/watch?v=xkM7tUzg0F4
Jak na svou ženu, historicky první dámu, paní Charlotte Garrigue Masarykovou, vzpomínal její manžel?
„Američanka se stala Češkou, mravně i politicky. Věřila v génia našeho národa, pomáhala mně v mých bojích politických a v celé politické činnosti. Až tehdy za války, za hranicemi, jsem musel pracovat bez ní, ale věděl jsem, že jednám ve shodě s ní. Bývaly vůbec chvíle, kdy jsem – od ní vzdálen – souběžnost našich myšlenek na dálku přímo cítil. Nemyslím, že to je telepatie, ale paralelní myšlení a cítění lidí, kteří se ve všem shodují a dívají na svět. Žena – to bylo její přesvědčení – nežije jen pro muže a muž nežije jen pro ženu: oba mají hledat zákony Boží a je uskutečňovat,“
Ovšem paní Lívie autenticky ví, o čem mluví. Prožila léta utrpení s cizáckými manželkami státníků a je navíc poučena vlastními zkušenostmi poté, co opustila svou rodnou hroudu. Chápu, že chce šlechetně ochránit cizí paní kněžnu před agresivními Čechy!