Reklama
 
Blog | Alice Frišaufová

Když si housenka myslí, že je konec

Přišli za mnou v noci ve snu moji mrtví. Zapálila jsem jim dnes na balkoně svíčky: první pro všechny mé babičky a dědečky, druhou pro otce a bráchu. Poslední svíčku pro muže, který odešel před rokem, abychom zjistili, jak moc tu chybí.

Poprvé jsem ho viděla před snad dvaceti pěti lety v Brně. Znala jsem jeho jméno z šeplavých vysílání Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky a ovšem byl autorem Moci bezmocných. Jasnozřivého textu, ze kterého jsem se učila, co to je nebát se a nad nímž nikdy nepřestanu žasnout. Naivně jsem čekala, že bude vypadat jako „pravý revolucionář“, něco mezi Che Guevarou a Fidelem Castrem. Byl ale úplně normální, postavou sporý, ostýchavý muž, svetr a žebradlo přes rameno. Pustili ho z vězení a přijel z Prahy autobusem, naštěstí bez estébáckého doprovodu, navštívit přátele z Charty. Můj muž ho odvezl naší pro policii neprofláknutou starožitnou Cortinou z autobusového nádraží do Černých Polí, kde v bytě našich kamarádů chvíli poseděl, podělil se o novinky a trpělivě podepisoval své texty stvořené plejádou psacích strojů nejrůznějších samizdatových edic.

Podruhé pak v červnu 1989 v Bratislavě na koncertě Joan Baez. Předstíral před policií, že je nosičem kytary paní Joan a tak se vyhnul zatčení. Paní Joan ho během koncertu přivítala jménem, pozdravila přátele z Charty 77 a Petra Cibulku, kterého zrovna komunisti zavřeli. Pak jí a Ivanu Hoffmanovi organizátoři koncertu opakovaně vypnuli mikrofony, ale paní Joan zpívala Swing Low, Sweet Chariot do ticha haly na Pasienkoch jen silou vlastního hlasu. Nezapomenu na to, co živa budu. Když jsem slyšela z oficiálního pódia v době před revolucí nahlas vyřčená zakázaná slova, jména a písně, způsobilo mi to úplný výbuch srdce. Plakala jsem nekonečně, z hloubi toho všeho ponížení, lží, strachu a nesvobody, plakali i lidé sedící kolem. Protestující, pískající a plačící lidé mne v tu chvíli úplně proměnili. Pocítila jsem poprvé, že všechno na světě je možné, že lidé mohou změnit svůj osud, když vyjdou ze svého strachu a potřeby okamžitého sebeuspokojení. Protože zdánlivě bezmocné lidské bytosti jsou tak mocné, když neryjí držkou zemi.

http://www.youtube.com/watch?v=YeV9fyU6HMQ

Reklama

Mí mrtví jsou v mém srdci a modlím se, aby jejich duše odpočívaly v pokoji na druhém břehu. Když si housenka myslí, že je konec, stane se z ní motýl.

http://www.youtube.com/watch?v=GoIbsHw8-54