Reklama
 
Blog | Alice Frišaufová

Bezmoc

Hodně k zblití, hodně k pláči. Tak se cítím, když se dívám na svého prezidenta. Jak si balí vojenské holínky, vyšívané rubašky, velkého krtka pro Kima a ještě větší pandu pro Vladimira Vladimiroviče, cigára a tekutiny do zásoby, co kdyby v Moskvě na fesťáku došly.

 

Zkouším různé metody, jak se nepozvracet. Nevidět, neslyšet, odjet do jiné země. Marně, s chutí se tam smějí červeným kartám, létajícím vajíčkům a kundám. Obvykle mi pomáhá nebrat si nic osobně. Tentokrát to nezabírá a můj pocit pokoření nemizí. Stejně jsem se styděla za Husáka celujícího se s Brežněvem.

Nevím, co bych mohla a měla udělat. Nesouhlasím, ale jen se odvracím a snažím se to přetrpět. Dospělý člověk, který zažil ponížení ruské okupace a celou tu následující děsnou dobu, mne zvesela jede reprezentovat na Krasnuju ploščaď, rituálně se tam klanět a olizovat vládcovy kozačky. Jede se uvést do společnosti sobě rovných. Na demonstraci a podporu ruských zbraní a přehlídku síly okupační armády, která opět a tak jak to znám, bere svobodu jiným.

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama