O prázdninách po maturitě 1973 jsem jela na První hanácký folkový festival do Náměště na Hané. Chtěla jsem slyšet koncert Jaroslava Hutky a jiné další zpěváky. Festival měl být o víkendu 10. až 12. srpna. Měl být, ale nebyl.
Do Náměšti jsem přijela vlakem přecpaným účastníky festivalu, batohy, spacáky a kytarami. Vystoupili jsme na malém nádraží, kde na nás čekal kordon příslušníků Sboru národní bezpečnosti se psy. Vlak odjel a esenbáci nás začali z nádraží vyhánět a vytlačovat. Bezhlavě a v panice jsem utíkala kam se dalo. Strašně jsem se bála.
Dostala jsem několikrát pendrekem přes záda a do hlavy. Hrůzou jsem vzlykala, ječela a utíkala. Probrala jsem se v podvečer na poli, měla jsem rozbité brýle a neměla batoh se všemi věcmi. Stále jsem slyšela štěkat psy. Bála jsem se, že mě příslušníci dostanou, zapíšou si mě a já se už nikdy nedostanu na žádnou vysokou školu.
Narazila jsem na les a schovala se. Aspoň jsem si myslela, že to je les. Mám totiž na levém oku 10 a pravém 5 dioptrií a bez brýlí vidím na dálku jen něco málo více než světlo a tmu. Skrčila jsem se do prohlubně a usnula jsem. Ráno mě probudily babičky, které jely kolem na kolech a myslely si, že jsem opilá. Ležela jsem v aleji stromů a v příkopu u silnice.
Zachránili mě jiní účastníci náměšťského honu na lidi, kteří jako zázrakem našli můj ztracený batoh, dovedli mě na nádraží a pomohli mi koupit jízdenku zpět domů.
79 hlasy dneska demokraticky zvolení poslanci Parlamentu České republiky podpořili soudruha příslušníka mlátícího komanda Ondráčka. Za bolševika dobrovolně pronásledoval a masakroval pendrekem mladé lidi. Teď se tento zasloužilý komunista stal garantem parlamentní kontroly férovosti policejních sborů.
Dostala jsem pořádně po hubě. Podruhé.
První Hanácký folk & country festival se měl konat 10.–12. srpna 1973 v amfiteátru v Náměšti na Hané. Přestože již bylo prodáno přes 20 000 vstupenek, festival byl tři týdny před konáním v rámci postupující normalizace zakázán a asi 5 000 dorazivších diváků bylo rozehnáno Sborem národní bezpečnosti.