Hnůj je vyzrálá směsice tuhých výkalů, moči a podestýlky. Bezesporu velmi užitečná v zemědělství, ale nehodící se ke sprchování občanů. Metání/kydání hnoje je také krajní a zásadně neúspěšnou strategií vztahů s veřejností.
PR konzultanti vytvářejí komunikační manuály s doporučeními, která s potřebnými nacvičují. Na úplně poslední stránku shrnou argumentační fauly a přešlapy, které zásadně nedoporučují používat.
Pak se ale mluvčí dostanou pod tlak. Třeba když se rozvádějí. Nebo se vystupňuje jejich úzkost z osamění na Vysočině. Dusí se uraženou ješitností. Strachem z malé nevybavené cely. Vztekem ze ztráty řízení firemní republiky. Vyloupnou poslední stránky z krizových manuálů a své hnojomety naprogramují na režim faulového devatera.
Občané jsou znepokojeni, ponížení a rozčílení, když se z úst ústavních činitelů valí mrva. Opakovaný repertoár stále stejných keců má naštěstí své limity a po čase se mluvčí stane směšnou figurou s divným odérem. Je důležité tyto úzkostné a jedovaté techniky komunikace nebrat vážně, nepohoršovat se nad nimi a nedýchat jejich smrad.
Z bohaté nabídky Argumentačních faulů, které sestavilo Centrum pro občanské vzdělávání Masarykovy univerzity, jsem jich vybrala devět. Jako příklady používají bohatý děj pohádky O perníkové chaloupce.
1. Zastrašování. Zdůvodnit tvrzení pomocí strachu a předsudků k opačnému názoru. „Jen pojďte dovnitř,“ vyzvala je stařena, „venku vás sežerou medvědi“.
2. Zesměšňování. Předložit protivníkův argument tak, aby vypadal směšně. „Já a jíst děti ? No dovolte, to je absurdní! To už byste mě rovnou mohli obvinit, že jsem snědla i ty tři pocestné, co tu byli loni přes zimu, než ztloustli a ztratili se.“
3. Útok na nezávislost mluvčího. Odmítnout závěr protistrany jen proto, že by takový závěr byl pro protistranu výhodný. „Ty děti si to celé vymyslely. Chtějí mě poslat do vězení, aby si mohly v perníkové chaloupce otevřít vlastní prodejnu“.
4. Lež. Vědomě tvrzená nepravda, zpravidla opakovaná. „Jsem vegetariánka,“ zaskuhrala babizna“.
5. Útok na osobu. Předložit nesouvisející výhrady vůči protistraně, nikoli vůči jejímu argumentu. „Nikdy bych nevěřil člověku, který má na nose bradavici s chlupem“.
6. Nelichotivé zařazení. Odmítnout tvrzení proto, že je podobné stanovisku nežádoucí osoby nebo skupiny. „I čerti říkají, že uloupnout si trochu perníčku nikomu neublíží.“
7. Vyvolání zášti. Odmítnout opačný názor vyvoláním zášti vůči protistraně. „Lžou. Nechtěla jsem je sníst,“ hájila se babizna. „Copak vy věříte někomu, kdo krade starým lidem perník ze střechy?“
8. Přesunutí důkazního břemene. Odmítnout hájit své tvrzení a předpokládat, že hájit by se měla protistrana. „Tatínku, ta babizna nás chtěla sníst! Ať dokáže, že to není pravda!“
9. Svůdná názornost. Popsat okrajovou událost barvitě a s detaily, které mají vzbudit zdání, že jde o obvyklý stav věcí. „Když nám doma vždycky v sobotu po obědě tatínek ukazoval, jak se na lopatu sedá, rád říkal, že to se zavřenýma očima prostě nejde. A vy že byste to dokázala i poslepu?“
http://www.obcanskevzdelavani.cz/argumentacni-fauly